Proglas 6/2007 / V zatáčce

V zatáčce

Marie Stryjová

V těch letech mi bylo pokaždé trochu úzko, jako když jedu k nemocnému. Na nádraží a v autobuse jsem se rychle, jakoby nedbale rozhlížela kolem, abych nenarazila na ustaraný obličej. Do kopce jsem zpozorněla, nad každou rýhou, aby mě nebodla rozvalená zeď nebo prázdné světlo po skáceném stromu.

V těch letech jsem nechodila na podvečerní procházky, utíkala jsem zadními dvířky a toulala se po polích. Široké brázdy, širší než jsem znala od našich koní, ležely rovně, nerušené jiným pásem. Červené plochy se leskly do daleka z dolního konce až nahoru ke skalám, od stodol až k lesům a hranicím mořem jediné barvy. Hroudy se toporně vrstvily na stranách bot a mrholivý déšť ve mně zvyšoval sychravost s touž samozřejmou houževnatostí.

Sfukovala jsem kapky, namočené do celodenních mraků a mlh a dívala se s tupým smutkem po dlouhých lánech, které se bez jediného človíčka a hlasu pokrývaly tmou. (…)

Proglas 6/2007