Teologie&Společnost 1/2004 / Editorial

Editorial

Jiří Hanuš
Jiří Hanuš

První číslo tohoto ročníku zahajujeme tématem feminizace křesťanství. Jsou zde k nalezení texty o ženě v minulosti i dnes, ženě prosté i intelektuálce, o ženě obyčejné i mystické, o ženě obdařené kněžstvím všeobecným i služebným. Snad nejvíce prostoru je věnováno právě tématu svěcení žen, neboť je to aktuální záležitost rozdělující křesťanstvo napříč i podél. Čtenář si nebude moci stěžovat, že jsme mu nedodali "munici" k podpoře názoru pro i proti.

V této souvislosti bych ovšem rád připomněl, že české římskokatolické prostředí má zřejmě světové prvenství, neboť již na počátku 70. let minulého století došlo k několika ordinacím žen - na jáhenky a na kněze. Jednalo se samozřejmě o aktivitu F. M. Davídka, vězně komunistického režimu a biskupa, který je prohlašován tu za nemocného blázna, tu za neposlušného teologického popletu. Ať už si o Davídkovi - u něhož bylo církevní reprezentací doma i v cizině zpochybněno snad vše, co se dalo zpochybnit - myslíme cokoli, faktem zůstává, že se v katolické církvi už před čtyřiceti lety objevily ženy, které o kněžství uvažovaly a které se k němu cítily být Bohem povolány, a že se objevili muži, kteří to vzali vážně. To se sice dá zamést pod koberec: Davídka prohlásíme za nepříčetného, všechny jeho svěcence pro jistotu přesvětíme, udělené ordinace žen zneplatníme a prohlásíme, že o tomto tématu již nebudeme diskutovat. Problém zametený pod koberec však ještě stále zůstane problémem a může kdykoli zpod koberce vylézt, například ve chvíli, kdy nám to bude nejméně milé… Nejedná se tu však pouze o katolicismus a o kauzu jediného biskupa, který je navíc již bezpečně po smrti - jedná se přece o to, že současné křesťanstvo je v této otázce v nepříjemném sporu, který je s to místy ohrozit i dosavadní pokroky ekumenického hnutí. Liberální a pluralitní řešení (jsou-li napříč konfesemi křesťanské skupiny, které o ženu v postavení kněze stojí, proč jim tuto radost i starost nedopřát?) asi stěží nalezne sluchu u profesionálů - hlídačů posvátné tradice i hlídačů moderní konfesní identity. Křesťané se dál budou raději zcela nekompromisně přít, ba hádat, zřejmě proto, aby naplnili také jednu z dobrých křesťanských tradic.

Možná že ale někoho vůbec zmíněný problém nezajímá: pak nabízíme četbu o setkání Freuda s rebe Schneersohnem, o svatém Janu, spočívajícím v Kristově klíně, a o Františku Vláčilovi alias Jiřím Kodetovi, který si rád pochutnával na houskových knedlících. Pěkné počtení!

Teologie&Společnost 1/2004